Marek Nenutil - Openmindz360

Marek Nenutil (1978), Czech Republic

Marek Nenutil (*1978), osobnost kdysi neodbytně spjatá s prostředím streetartu a graffity, avšak odjakživa se věnuje malbě a různým výtvarným technikám a vyjádření.

Ilustroval knihy,časopisy,namaloval desítky interiérů a exteriérů po celé České Republice. Vytvářel designy na trika,spolupracoval na několika výtvarných projektech.Vystupuje dnes jako charismatický "samorost", který se volně a bravurně pohybuje na mezích současné dynamické figurativní malby, objektu a instalací.

P.Kubesa - The Chemistry Gallery

Text k výstavě SOURCE

Marek Nenutil(*1978) ,malíř používající umělecký pseudonym Openmindz360, dále prozkoumává cestu, kterou jdou i další malíři, která má na svém konci status uznávaného umělce vystavujícího v prestižních galeriích, který se za sto let dostane do učebnic o historii umění. S neumdlévající energií zkoumá a zobrazuje témata jemu blízká – opuštěné industriální prostory, zachmuřené postavy a nekonečné kombinace těchto dvou elementů, které prokládá často bizarními výjevy, které z epicky laděných obrazů dělají někdy grotesku, někdy thriller a někdy absurdní drama. Scéna obrazu však každopádně diváka nikdy nenechává lhostejného. S ohledem na množství na první pohled patrných i skrytých významů si divák může v obrazech vždy najít něco prozkoumání hodného a divákovy emoce při pohledu na díla Marka Nenutila se tak mohou proměňovat od hloubavého zkoumání přes znechucení až k pobavení. Marek Nenutil ovšem stále píše resp. maluje především svůj vlastní příběh – maluje co vidí, co cítí, co chce říct, co prožil či co viditelně prožilo okolí okolo něj. V jeho obrazech je tak cítit autenticitu, kterou nemůže popřít nikdo – ať už ten, komu se jeho způsob zobrazivé malby líbí či ten, komu jeho pestrobarevně epický přístup nevyhovuje. Ale o co jiného, než o autenticitu a o schopnost ji prožít a vyjádřit jde v umění, v malbě a vlastně i v životě především? Autentický divno rej může začít. Pokochejte se!

Petr Hájek - The Chemistry Gallery

Text k výstavě v Richard Adam gallery

S obrazy Marka Nenutila jsem se poprvé setkal v Chemistry Gallery v Praze. Tedy s obrazy… Byl tam vystaven jeden jediný /spolu s pár objekty/ a jméno autora znělo Openmindz360, což přece jenom na křestní jméno či příjmení nevypadalo. Prohlížel jsem ten obraz zleva i zprava, vracel se k němu a říkal si: jak to, že toho malíře neznám. Ten obraz je totiž docela dobrý.

Můj problém se jmenuje ostych. Vždy mi naskočí husí kůže, když mám někoho poprvé oslovit. Poprvé s někým „hodit hantec“, jak se říká v Brně. Zkrátka /v tomto případě/ přijít a zeptat se. Je to skoro vždycky stejné. Chvíli váhám a pak uteču. Nevím, co mně vrátilo do galerie v tomto případě. Asi skutečnost, že ten obraz byl opravdu dobrý. A potom taky vlastní ješitnost. Já, který si tykám s kdejakým malířem bych Openmindze360 neměl znát? Tak to teda ne!

Slečna, která seděla v kanceláři, byla docela sdílná. Koneckonců, je to její práce. Prozradila mně, že Openmindz360 je umělecké jméno jistého Marka Nenutila, že ten Marek Nenutil žije v Ostravě, že utekl ze všech výtvarných škol na které kdy chodil /tedy dvou/, že umí opravdu malovat a taky že mně pošle nějaké fotky svých obrazů. Nic víc, nic méně. Je to málo? Po pravdě řečeno ano.

Když chci poznat, je-li obraz dobrý nebo špatný, musím vidět originál. Obrázky na počítači či v katalogu jsou samozřejmě zajímavé, ale jen jako informace. Jen jako zběžné seznámení. Se skutečným obrazem totiž mají jen velmi málo společného. A s jeho kvalitou už vůbec nic. Do galerie mně nejrůznější malíři posílají desítky a desítky katalogů, bombardují mě maily s přiloženou fotodokumentací a 487 reprodukcemi, zasílají výstavní projekty, které vytvořili speciálně, ale speciálně jen pro nás. A ovšem chtějí výstavu. Nejlépe hned, ideálně v celém prostoru. A nejspíš i širokém okolí. Ten můj projekt je totiž opravdu jedinečný, píší.

V Ostravě jsem Marka Nenutila navštívil s Danielem Balabánem. Když totiž jezdím za kumštem do „ocelového srdce republiky“, Dan na mě čekává na nádraží a pak mě vozí „od čerta k ďáblu“, protože jinak bych byl v Ostravě ztracen. Je to velmi specificky rozlehlé město…

V ateliéru jsem po pravdě řečeno docela oněměl. Ať už jsem čekal cokoliv, skutečnost byla naprosto šokující. Představte si rozlehlý prostor, kde panuje spíše přítmí a v něm obrazy. Deset, dvacet, padesát, sto. Velké formáty i menší realizace, plastiky i stohy kreseb. O stěny se opírají v tom přítmí přízračné černé figury, nosné dřevěné sloupy uhýbají před hořícími domy, důstojník s ampliónem cosi volá na zmatený chumel lidí. Je to exprese? Je to surrealismus? Nebo co vlastně? Jak jsem stál a díval se na ta plátna, docházelo mně pomalu, že takové škatulkování nemá v podstatě smysl. Že ty obrazy jsou o něčem docela jiném. O současném světě, o násilí v něm, o bezvýchodnosti situací. Ale zároveň i o naději. Kdo může vědět, jakou zprávu vkládá důstojník do ampliónu. Kdo může vědět, co vlastně volá. Autor? Malíř? Koneckonců, není to i pro něj tajemstvím?

Nabídl jsem Markovi Nenutilovi výstavu v Adam Gallery. Vždyť to uvažte. Jeho poselství je natolik závažné a natolik dobře namalované, že ho Brno musí vidět. Musí ho vidět, i když po něm, a to je opravdu překvapující, v Brně zatím žádný jiný galerista nesáhl.

Richard Adam



Marek Nenutil (*1978), a person once hauntingly connected with an czech world of streetart and graffity, but it has always been devoted to painting and various art techniques and expression.

Illustrated books, magazines, dozens of painted interiors and exteriors throughout the Czech Republice,creating designs on shirts, collaborated on several art projects.

Stands out today as the charismatic "meverick", which freely and bravely moves on the limits of the current contemporary figurative painting, object and mixed - media installation.

P.Kubesa-The Chemistry Gallery

Exhibition SOURCE text

Marek Nenutil, painter using artistic pseudonym Openmindz360 , further explores the path that walk other painters, that ends by status of recognized artist exhibiting in prestigious galleries, who gets into textbooks of the art history in about hundred years. With continuing energy he explores and displays topics close to him - abandoned industrial spaces, brooding characters and endless combination of these two elements, which interleaves often bizarre scenes that turn the epic toned paintings into sometimes grotesque , sometimes thriller and sometimes absurd drama. Scene of the painting, however, never leaves the viewer indifferent. Regarding to the amount of at first sight apparent and hidden meanings viewer can always find something worthy of examination in paintings and emotions of the spectator looking at Marek Nenutil’s works may be transformed from a thoughtful exploration through disgust to entertain. Marek Nenutil however, still writes resp. paints mostly his own story - he paints what he sees, what he feels, what he wants to say, what he had lived through or what apparently experienced his neighborhood. In his paintings is to feel the authenticity of which no one can deny - whether the person who likes his way of depictive paintings or the person whom does not suit his colorfully epic approach. Well, about what else but the authenticity and ability to live it and to express it is going on in art, in painting and actually in life in the first place? Authentic weird whirl can begin. Enjoy it!

Petr Hájek - The Chemistry Gallery


Exhibition in Richard Adam gallery text

My first encounter with Marek Nenutil’s paintings took place at The Chemistry Gallery in Prague. Well, to be exact, it was just one single painting that was exhibited there, together with a few objects, and the artist’s name was Openmindz360, which sounded neither like a first name, nor like a surname. I scrutinised the painting from the left, then from the right, kept going back to it and asked myself how come I didn’t know the painter. The painting was actually quite good.

My problem is shyness. I get goosebumps whenever I should speak to someone for the first time; have a chat; or in this case simply come and ask. It is almost always the same. I hesitate for a while and then run away. I am not sure what made me come back to the gallery this time. It might have been the fact that the painting was really good. And also my own vanity. I who am friends with painters of every sort and kind should not know Openmindz360? Unacceptable!

The young lady in the office was quite talkative. It is her job after all. She told me that Openmindz360 was the pseudonym of a certain Marek Nenutil who lived in Ostrava, ran away from all the art schools he ever attended (he attended two), that he really could paint and that he would send me some pictures of his paintings – nothing more, nothing less. Is it too little? It is, to be honest.

If I want to find out whether a painting is good or bad, I need to see the original. Paintings in a computer or catalogue are of course interesting, but only as information. It is like a superficial encounter, since they only have very little in common with the actual painting and nothing at all with its quality. Various painters send dozens and dozens of catalogues to my gallery, they bombard me with emails which have photo documentation and 487 reproductions attached, they send exhibition projects created exclusively for us. And they want an exhibition in our gallery, ideally right now and in the entire space, or maybe even in the wider surroundings, claiming that their project is really unique.

I visited Marek Nenutil in Ostrava with Daniel Balabán. When I make art-related trips to the “steel heart of our republic”, Dan always picks me up from the train station and takes me “from pillar to post” because otherwise I would be lost; Ostrava is quite a big city with a very specific layout.

What I saw at the artist’s studio left me quite speechless. Whatever I had been expecting was different from what there was to see. And that was absolutely shocking. Imagine a large, rather gloomy space, with paintings in it – ten, twenty, fifty, a hundred; large as well as smaller formats, sculptures and piles of drawings. Black figures that look like phantoms in the gloom lean against the walls; the wooden supporting poles avoid burning houses; an officer with a loudspeaker calls something out into a confused huddle of people. Is it expression? Is it surrealism? What is it actually? As I was standing there, watching the paintings, I slowly realised that any pedantic classification is practically useless. The paintings are about something completely different – they are about today’s world, about the violence in it, about the desperation; but also about hope. Who can tell what message the officer conveys through the loudspeaker? Who can tell what he’s calling out? The artist? The painter? Doesn’t it stay secret even for him after all?

I offered to exhibit Marek Nenutil’s works at Adam Gallery. Just think about it. His message is so important and so well painted that Brno must see his artworks. It must see them despite the really surprising fact that no other gallerist has reached out for his work so far.

Richard Adam

Katalog | Catalogue

Starý web | Old website

©2013, Marek Nenutil - Opendmindz360°by Ostrý web